Tibetské vonné tyčinky - Buddha - Chitta

   Posvátný název Buddha Chitta vznikl rozsáhlými legendami s podporou svatých textů tibetského buddhismu s doplněnou škálou starých maleb. Přiblížit lze z části příběhem, který přenáší do tehdejší doby na samotný počátek časů temnoty, jež otevírá zmínka v rozsáhlém praktikování černé magie v Tibetu. Věk temnoty položil celou oblast do náruče démonických sil, jejichž moc napáchala nemalé škody.

   Toliko pokusů vzešlo vniveč s vedenými skutky, kterými byla nejen snaha zastavit nadvládu temných bytostí, ale nastolit blaho všech vírou v buddhismus. Každý, kdo takto činil, však dostal nelibou odpověď s přicházejícím soumrakem, kdy démonická stvoření pod závojem tmy vylézala ze všech temných koutů a svým nemilosrdným jednáním ničila každý zárodek dobrého počínání.

   Bohužel se i vyjevily skutky člověka neslučitelné s pomocí ostatním, proto nekalé činy plodily silou živné půdy k temnému konání. Staré prameny podrobně uvádí rozsáhlé působení zlých bytostí seřazených dle jmen od výskytu po provedené činy.

   Počátky legendárních příběhů sahají k prvním postřehům historek z děsivých setkání, jež objasnily důvody nehostinných míst i to, proč se nikdo neodvážil vstoupit na půdu viditelných úkazů. Některé jevy se dokonce abnormálně odrážely na nepřirozeném cyklu přírody, jiné zase činily nemalé škody člověku a to i za cenu života. 

   Nejen temná místa zanechala zprávy o bytostech, ale i jevy v domácnostech, které se v rozsáhlém měřítku přisuzovaly činům zlých duchů, jež kradli lidem věci. Ve svém konání rovněž tyto bytosti působily nemoci, od lehčích, až po trvalé následky. Jako oběť nebyl pouze dospělý člověk, ale i malé děti. Na toho, kdo se stavěl do role stvořitele v domnění, že může konat tak, jak se mu zlíbí, byl zlými duchy sveden nemilosrdný útok. 

   Mezi obávané duchy Tibetu uvádí vadžrajánské texty Mamos, které patří do jedné z osmi tříd démonů. Pokud je člověk podněcuje, hrozí probuzení dalších sedmi bytostí. Staré malby zvěčnily podobu démonek s významem hněvivého ženského božstva, jež bylo součástí družiny s jinou mystickou bytostí.

   Jejich činy bylo těžké předvídat a rovněž se nedalo předpokládat, jakou silou udeří. Právě historie zanechala popis, který je pasoval do role tvůrkyní značného chaosu. Ovládaly seslání nemocí, které nosily v pytlích včetně morové nákazy. Projevily se i v obratném mistrovství konfliktu, který umožnil rozpoutat válku mezi národy. Smrt si nevybírala a postihovala jak jedince, tak i celá společenství, zvláště tam, kde svojí vůlí ničily zemi. Traduje se, že jejich vliv působí v rozpadajících se rodinách i společnostech, které vykazují zvrácené chování, tělesné vášně či vládu pokroucené mysli.

   Obávaným je také jeden z obránců Yama, který spolu s dalšími uvádí pojem osm strašných Dharmapala, kteří chrání neměnitelné zásady buddhismu. Je běsnější formou než-li hněvivá božstva, která zaznamenala dramatické obrazy tibetské kultury. Nejen jejich vzhled, ale i poseté ozdoby na těle slouží k zastrašení zlých démonů i všech nepřátel buddhismu.

   Yama se také nazývá bohem mrtvých, jehož silná moc vyniká přečtením činů duše člověka, které za svůj pozemský život činili. Kdo jednal s laskavostí i dobrotou, byl z jeho spárů propuštěn, ovšem ten, který páchal zlé skutky na úkor ostatních, již štěstí neměl. Proto by měl každý na své životní cestě vědět, že se jeho duše po smrti setká s pánem mrtvých a to, zda skončí v jeho spárech na žhavých roštech je výsledkem jednání každého člověka.

   Velmi obsáhlá hierarchie démonů, duchů i bytostí je propracovaná s následnými příběhy, které se vrací k vůdcům tehdejší doby, již se marně pokoušeli vyhnat démony jednou provždy. To posvátné texty předaly vizi k ukončení temné vlády. Povolán bude ten, jenž plně je osvícen. Do boje s nimi vstoupí a nepřátelské bohy porazí. Pak nová víra bude chráněna před všemi ničiteli. 

   A kdo byl ten tajemný zachránce? Ten, jehož předzvěst byla předána samotným Buddhou Šákjamuni - Siddhartha Gautama. Svaté tantrické texty v devatenácti sútrách předpověděly druhé zrození Buddhy - Ten, jenž se zrodí v posvátném Lotosu zvaném Padmasambhava (význam jména je doslovně z Lotosu zrozený), je pro některé čaroděj, pro jiné ctěný učitel Guru Rinpoche - गुरु रिनपोचे . V Himalájské krajině ho znají  i pod jménem Pema Jungne.

   Jedna z legend vypráví o božském dítěti, které jako osmileté bylo spatřeno vládcem na hladině jezera v lotosu, když se vracel od Hadí královny s drahokamem bohatství, pro který přijel požádat, když své jmění rozdal potřebným. To učinil po té, co mu nebylo dopřáno mít následníka trůnu, i když na jeho dvoře bylo mnoho urozených žen.

   Inu doslechl se o Hadí královně, která vlastní zázračný drahokam bohatství, proto mu svitla naděje na pokračovatele rodu. Když ji sdělil celý svůj příběh, dojal ji vyprávěním k slzám tak, až mu sama zmíněný drahokam předala. Cestou zpět do svého království viděl na hladině jezera lotos, ve kterém byl chlapec a krále napadlo, že je to dílo zázračného drahokamu, jenž zřejmě splnil své poslání. Oslovil chlapce a s údivem jeho vystupování dospělého člověka jej požádal, zda by se nestal jeho dědicem, načež  chlapec jménem Padmasambhava souhlasil.

   V dospívání na královském dvoře si Padmasmbhava uvědomil tíhu přicházejících povinností a závažnost funkce budoucího panovníka, která byla opakem hlasu srdce, jenž hlasitě oznamovalo, že mu nedovolí poskytnout lidem širší duchovní prospěch.

   Přemýšlel, jak z království odejít, ale pádný důvod, který by objasnil jeho konání, nepřicházel. Až jednoho dne se mu podařilo sehrát mystické divadlo, kdy mu údajně bohové z nebes seslali trojzubec, který mu bohužel omylem vypadl z ruky a smrtelně zranil syna zlomyslného ministra. Za tento čin byl odsouzen vyhnanstvím na poutní místa mrtvých, kde se živil z darů, které na těchto místech zanechali lidé pro zesnulé. Svými dalšími cestami objevil svatá místa, na kterých se učil poznání od buddhistických tantrických mistrů se znalostmi jogínské tantry.

   Příběh tak přechází k hlavní události, ve které měl své osvícení uplatnit, když přijal žádost krále Trisonga Detsena k ukončení nadvlády temných sil s nastolením buddhismu. Tehdy se pokoušeli postavit první buddhistický klášter v Tibetu, ale nebylo jej možné dokončit, neboť vždy po dosažení určité úrovně se stavba zřítila.

   Jednoznačně věděli, že jde o útok démonických bytostí, které brání postavit posvátný chrám v oblasti jejich působení. Již při samotné cestě na místo stavby věděly temné síly, že přichází osvícený mystik, který přináší Dharmu do Tibetu. Snažily se mu překazit cestu, ale vydal se za nimi do hor i pouští, až je všechny porazil. Jejich krví pomaloval vysoké skalní masivy a zbylé ostatky rozprášil dole v nížinách.

   Tento čin zvěčnil pojmenováním služebníků temna, jenž seřadil do osmi kategorií, aby lid nezapomněl. Jiné zmínky o zneškodnění bytostí ještě uvádí, že mělo dojít ke zkrocení zlých entit tím, že jim byla poskytnuta nabídka s výběrem, která zahrnovala rozpuštění do prázdnoty, nebo se pokořit a sloužit jako ochránci Buddhova učení i pro dalších následovníky.

   Dohoda se však nakonec jevila jako poloviční, neboť rituál pokoření, který sloužil k ovládnutí démonických stvoření, nezopakoval třikrát po sobě. Proto se do dnešní doby musí stále konat zmíněný rituál, aby se nevymkly kontrole, neboť zajaté síly nejsou zcela pod vlivem buddhismu.  

   Padmasambhva po velkém souboji odešel do jeskyně na území Kavre. V hluboké meditaci pocítil život tamních vesničanů i jejich zármutku nad svými životy. Ve snaze jim pomoci od utrpení hledal řešení, která by změnila trápení a vnesla radost i hmotnou pomoc. Využil své moci, ve které předal neobvyklý dar i pro další generace.

   Tím darem byl zázrak přírody v podobě posvátného stromu Buddha - Chitta, jehož význam znamená Buddhova mysl, ale také se objevuje v podobě Bodhi - Chitta, což v sanskrtu znamená osvícená mysl. Posvátná semena tohoto stromu slouží k výrobě modlitebních korálků či buddhistických růženců. Dar od Padmasambhavy plodí v oblasti Bahra -Temal, kde místní etnická komunita Tamang stále tyto modlitební korálky vyrábí. Místní je nazývají Phrengba a Thengamala.

   Legendy, které vdechly život specifické řadě vonných tyčinek Buddha - Chitta, s odkazem starých posvátných textů, hovoří o velkém odkazu z Tibetu, jež slouží k odhalení smyslu a podstaty chování člověka v životě. Prastará moudrost učení je nadále sdílena v uchopení silného spojení jedince a krajiny. Tibeťané svými legendami předávají nadčasový odkaz, který sděluje, jak důležité je patřičný respekt k nedotčené přírodě, se kterou lze v náruči moudrosti žít v každé době.