Tibetské vonné tyčinky - Čakrové - Buddhistické

Tibetské vonné tyčinky pro podporu energetických center - čaker - přináší moudrost z posvátných textů i tísicileté znalosti učení, které lze pojmout ze dvou směrů. Jeden pochází z tradičního léčebného systému Sowa Rigpa གསོ་བ་རིག་པ། , jehož původní prameny sahají do náhorní plošiny v Tibetu, odkud se dále rozšířil. Obsáhlé znalosti čerpají ze systému Indie i Číny a jde o významný holistický přístup k člověku s velmi vyvinutou diagnostikou.

Texty tak poukazují ke komplexnímu přístupu posouzení zdravotního stavu člověka s využitím bylin a rozsáhlých terapeutických znalostí v duchovní praxi, jež směřují k rovnováze. Aby člověk trochu uchopil tibetský systém a nauky, musí se alespoň okrajově vrátit do historie a seznámit se s termínem Kalachakra དུས་ཀྱི་འཁོར་ལོ། (Kolo času), který odkazuje na vadžrajanový buddhismus རྡོ་རྗེ་ཐེག་པ - cestu tajemné mantry, která byla předávána ústně.

Díky vlivu indických mistrů se vadžrajanový buddhismus dostal pod úpatí Himaláje. V plném podvědomí byl znám kolem osmého století, i když jeho počátky sahají o století dříve. Učení tohoto buddhismu má položené kořeny v indické tradiční tantře a je jednou ze tří cest buddhismu.

Sanskrtský pojem vadžrajana se v tibetském termínu nazývá dordže thegpa - dordže je nezničitelný, thegpa je vozidlo, tedy nezničitelné vozidlo či vozidlo nezničitelné reality. Jde o význam jedné ze tří cest, na které se člověk dobrovolně ocitl směrem k osvícení či probuzení a je pokládána za nejvyšší učení, jež vede bytost nejrychleji k cíli. Samotné praktiky učení vychází s označením linie, které jsou v tradici předávány dle učeného mistra, jenž tyto znalosti předává následovníkům.

Zmíněné dordže či vadžra pojednává o posvátném rituálním předmětu, který spolu s dalšími svátostmi sjednocuje ženské i mužské aspekty v neutrální mysli. Doslova ničí nevědomost i příčinu lidského soužení. Takto je zobrazen v mnoha odkazech a jedná se o nejdůležitější symboliku buddhismu, který cesty vadžrajánové buddhismu dělí na malou, velkou a nezničitelnou.

Tibetský význam energetického systému - čaker - se řídí učením v čisté podobě. Takto předávané moudrosti činí probuzení například ve společenství Sangha, které ve významu označuje statut žáka, který se nachází na jednom ze čtyř stupňů osvícení.

Jak v tibetu říkají, je obtížné naslouchat skutečné Dhammě ལྷ་ཆོས (tibetsky Dharma), ale bez pokusu ji naslouchat se člověk nemůže zlepšit. Především je důležitá víra, která dává možnost stát se osobou, jež má důvěru, víru i věrnost - Sadha. Současně věří v síly, které představují moudrost, koncentraci, všímavost, energii, úsilí i přesvědčení.

Když se člověk rozhodne učinit změnu ve svém životě, učiní ji na základě víry, neboť jedině tak se dokáže postavit svým vlastním chybám, které ovládne. Z toho pramení, že je ochoten přiznat duchovní hodnoty, což přidá sílu čelit vlastní lenosti, kterou později zkrotí. Ochota učit se vede k získání znalostí, neboť všímavostí kráčí ke kontrole a ovládnutí ledabylého jednání. Na to, aby člověk zvládl výše zmíněné, je zapotřebí pozornost - koncentrace, která pomůže ovládnut rozptýlení. S podporou a vírou v sílu moudrosti je dosaženo převzetí kontroly nad nevědomostí.

Tím se také člověk dostává hlouběji k poznatkům, které se v tibetském buddhismu předávají mezi učitelem a žákem, zvláště informace o čakrách, které jsou součástí meditačních technik. Pokud by zanícený laik chtěl porozumět psanému textu samostudiem, brzy zjistí, že je to bez patřičného vedení nemožné.

Příkladem jsou tzv. Pálijské texty s obsahem vypovídajícím o energetických centrech, která jsou užitečná pro kultivaci. Název Páli je jazyk, který je zcela totožný s jazykem magadhí v severní Indii, kterým hovořili Buddhovi žáci.

Jelikož Buddha předával svoji znalost pouze ústně, dědilo se poznání z žáka na žáka, neboť tak bylo činěno s pěstováním schopnosti pamatovat si, která byla cílem takového učení. Později, když Buddha odešel z tohoto světa, konal se velký koncil, na kterém bylo rozhodnuto, že všechna učení Buddhy se zachovají v písemné podobě. Sútry, které byly shromážděny, se zapsaly v podobě Pálijského kánonu s názvem Tipitaka (v sanskrtu Tripitaka) - tři koše s obsahem tří částí Vinajapitaka, Suttapitaka (sútrapitaka) a Abhidhammapitaka (Abhidharmapitaka).

Název tři koše vznikl vložením a rozdělením Buddhova učení do třech košů. Tyto zápisy se formovaly po staletí v důsledku vzniku škol a jejich následovníků. Proto různé školy mají i své verze kánonu doplněné komentáři k původním textům. Jde o velmi obsáhlé a konkrétní dílo s důrazem na praxi. Veškerá sdělení je také nutné pojmout ve svém uceleném díle, neboť vytržené z kontextu ztrácí význam i hodnotu.

Tipitaka - tři koše:

1. koš - Vinajapitaka - předkládá pojednání o pravidlech, kterými se řídí v komunitě Sangha.

2. koš - Suttapitaka - čítá pět sbírek Buddhových odkazů.

3. koš - Abhidhammapitaka - poslední učení nebo také vyšší učení je velmi organizovaně rozvedeno a podáno v běžném jazyku. Obsahuje sedm knih posvátných buddhistických textů.

Napříč doloženými texty je také sděleno, že se Buddha nezmínil přímo o čakrách. Poznatky, které se zaznamenaly, však poukazují na jeho různé praktiky, které jsou v podstatě považovány za cvičení pro energetický systém. Jedné z těchto praktik zapsané ve druhém koši - Kāyagatāsati sutta - se klade důraz na uvědomění těla.

V praxi nese název Paṭikkūlamanasikāra a vyjadřuje úvahy o tzv. odpudivosti těla či jeho nečistot včetně duševních. Buddhistické meditace učí hloubat k třiceti jedna částem těla s několika různými praktikami, které mohou na člověka působit zcela nepochopitelně.

Proto mnohdy panují názory, že se buddhismus kromě vyobrazení v počtu méně čaker více nezmiňuje tak, jak je zná západní člověk z indického učení. Nutné dodat, že ani tato vyobrazení nejsou přesná a někdy i zcela zavádějící. Laicky jde říci, že se v praxi každý praktikující buddhista s energetickým systémem seznamuje tak, aby nedošlo k připoutání z obrazu čaker, jak je vidí. Připoutání je totiž pro takové myšlenky tzv. útrpnou cestou, jež nemá pozitivní vliv k osvobození.

Posvátná tradice v předávání z mistra na žáka dodává přívlastek tajemného odkazu, jenž při hlubším vhledu poskytne odpověď, že meditační praxe a práce s energetickým systémem vede k buddhovství, nikoliv k věčnému životu. Právě cesta přes meditace s podporou rozličných technik je procesem, který otevírá tzv. prostor do stavů - loka na cestě k osvícení. Buddhismus tyto stavy opět vysvětluje kosmologickým vhledem s názvem Triloka - trojitý svět, který je vyjádřením znovuzrození.

Jde o existenci tří odlišných sfér, které byly v důsledku kosmologie přijaty z pohledu starodávného Árijského světa v pojmu tři vrstvy - země, nebe, atmosféra, které tvoří vesmír. Tyto vrstvy se přejmenovaly na Kama Loka, Rupadhatu Loka a Arupadhatu Loka.

Kama loka je označení pro svět touhy, smyslnosti, pekla a démonů, říši lidí i zvířat a nejnižší světy bohů. Tyto světy zahrnují cesty znovuzrození, utrpení a nižších 6 tříd (Tibet používá pět), protože podléhají touze. V pekle bytosti odčiní svoji karmu. Pokud byla špatná, může nastat zrození ve zvířecím světě. Démoni se považují za nešťastné bytosti žijící ve tmě. Světy bohů dělí na nejnižsí, což jsou ochraná božstva, nebeskou říši a říši spokojených bytostí, kde se rodí Buddhové.

Rupa loka je svět hmotné existence nebo také říše formy, kde není touha ani ztělesnění. Zde sídlí bytosti, které ovládají meditační schopnosti. Přechod mezi světy z jednoho do druhého je možný dvěma způsoby. Buď znovuzrozením, nebo meditační praxí dhyān.

Arupa loka je svět nehmotný, duchovní, ve kterém sídlí beztvaré bytosti, protože zde není vnímatelná forma, je zcela bez podstaty. Pouze meditací lze do toho světa vstoupit.

Tibetské vonné tyčinky se zaměřením pro čakry jsou vyrobeny ve stylu indického systému, který je naší kultuře více znám. I když jsou vyrobeny na základě výše zmíněného systému, stále jsou koncepcí i tibetským odkazem s podporou posvátných ingrediencí na energetické body člověka.

Ať už se zajímáme o čakry, energie, duchovno, nikdy bychom neměli vypustit naši karmu, která nám mnohé na cestě života objasní. Každý se pokouší o záslužné činy, či přemýšlí, jak svůj život zlepšit. V mnohém nám posvátné tradice poskytují vedení, jak si pomoci nebo pomoci druhým. Jestliže se člověk alespoň trochu zajímá, nemusí být hned mistrem meditace, stačí, když zvítězí v tomto životě jako živá bytost, která umí vnímat nejen sebe, ale i místo, kde se nachází....