Mandaly

Historie mandal:

 Jestliže se vymaníme z konzumu moderní společnosti a opomineme, že jde jen o barevné obrázky, dostaneme se svým vlastním pátráním nejen k významu symboliky, ale i důvodu jejich vzniku.

Co se vlastně skrývá v mandale? Její význam a použití se v tradicích používá nejen na udržení pozornosti, ale i jako prostředek duchovního vedení. Slouží jako pomocná ruka při meditacích, ale i k vybudování posvátného prostoru. V některých  případech jsou zmínky o navození extatického i hypnotického stavu.

 Samotný počátek mandal podporuje mnoho dochovaných odkazů ke jménu Siddhartha Gautama सिद्धार्थ गौतम ten, jenž se stal Buddhou बुद्ध

Když osvícený Buddha putoval a předával své poznání ve formě učení po Indii, staré záznamy se zmiňují i o vzniku prvního společenství z jeho stoupenců – žáků. Zajímavostí je, že tito žáci vykazovali nejrůznější stavy osvícení.

 V současné době je toto společenství definováno jako Sangha – jeden ze tří klenotů, které vyjadřuje v sanskrtu společnost či komunitu. Ovšem striktní buddhistické texty pro zasvěcené praktikující buddhismus uvádí, že komunitu tvoří žáci, kteří si uvědomili prázdnotu.

Sangha je známa i v kruzích jógové praxe, kde zaujímá místo v podobě pomocného procesu ke zboření osobních i iluzorních hranic a vede ke skutečné praxi na duchovní cestě. Prameny také hovoří o Velké cestě Mahājāna महायान , která je jednou ze tří hlavních směrů buddhismu. Základ cesty, tvoří čerpání z textů s názvem Sútra सूत्र – texty ve starém indickém jazyce nazývaný sanskrt popisuje sútry jako duchovní a filosofické sbírky.

 Od příchodu Velké cesty se společenství Sangha označuje komunitou Bódhisattva बोधिसत्त्व, která je praxí buddhistů, jež si vzájemně poskytují oporu. Aby se člověk stal buddhistou, přijímá současně Tři klenoty - Triratna त्रिरत्न

V Tibetu jsou pod názvem Sampō དཀོན་མཆོག་གསུམ - dkon mchog gsum. Tři klenoty tvoří Buddha, Dharma a Sangha.

 Není proto zvláštní, že stoupenci buddhismu přinášeli na svých cestách nejen učení, ale i mandaly. Tyto posvátné duchovní symboly učily i tvořit, aby se zachovaly do dnešních časů. O tomto konání lze hovořit jako o první zmínce historie mandal.

 Mandaly a symbolika:

  Mandala मण्डल – kruh je pojetím s úhlem pohledů na vesmír. V posvátných textech se píše i o názvu mystický kruh či oblouk. Mandala má velmi rozsáhlou i dlouhou historii a její používání se právě díky předávání učení dostalo k mnoha kulturám po celém světě.

Proto pozorní a hledající uvidí souvislosti v architektuře, která je odrazem např. v hinduistických chrámech.  O posvátnosti chrámů nelze pochybovat, neboť jsou určeny i k meditaci. Posvátný kruh byl základem trojrozměrného vyjádření pro spojení vesmíru.

 Lze říci, že mandala je ztvárněním fyzického prostoru, jenž je vyobrazením či přenesením velkého vesmíru. Tento vesmír je součástí jak pozemské, tak i duchovní říše. Rovněž lze o kruhu sdělit, že je poukázáním na povahu života a samotné existence.

Chápat mandalu můžeme jako meditaci o posvátnosti, kde s pečlivou detailností slouží k symbolickému vyjádření či rituální praxi. Symbolika ukazuje různé vrstvy kosmu, která se předává s významem duchovního království v prostředí, ve kterém člověk žije spolu s jeho zkušenostmi a každá tato vrstva je schopná se mísit z jedné vrstvy do druhé.

 Malba s Mandalou předkládá rovinu symboliky a současně slouží v podobě nejzákladnějšího prostředku v meditaci pro duchovní spojení a osvícení.

Jestliže velmi okrajově nahlédneme do symbolu, jde o vyobrazení kruhu s vložením do čtverce. Centrální bod je situován ve středu kruhu, který se dále rozděluje v další úseky. Spatřit je můžete na mnoha podkladech od látky, skla, kovu, kamene, papíru nebo i v podobě výroby z prášku.

 Dalším pojítkem je vysvětlení pro označení vnějšího a vnitřní pohledu. Vnější pohled odkazuje zastoupení vesmíru v božství, se všeobecnou silou jednoho bodu – středu.

Naopak vnitřní pohled vede k odkazu buddhismu i hinduismu a volně se předkládá jako duchovní cesta, na které je člověk veden právě do samotného středu. Tento vnitřní pohled lze nazvat cestou, která ukazuje nejen její možnosti širokého praktikování, ale současně jako vhodného a potřebného prostředku k meditaci.

 V tibetských mandalách je počátkem tečka nebo středový bod, což se považuje za symbol bez rozměrů a pojednává o výchozím bodě, který popisuje rozjímání i přemýšlení v oddanosti božství.

Následně je tento bod ohraničen linkami a geometrickými obrazy, jako znázornění vesmíru, který obepíná vnější kruh s vyjádřením o opakující se povaze samotného života. Tradice v mandale zahrnuje Buddhovu nehmotnou mysl a ta se v ní tvoří v podobě kola, květin, stromu nebo ve formě drahokamu.

 Hlubší duchovní náhled a bádání ukrývá v mandale další významné symboly. Aby mohla proudit moudrost s jasnou i otevřenou myslí, znázorní se tzv. prázdnota symbolem zvonu.

Rovnováhu zajišťuje posvátný lotosový květ, neboť ten vždy roste z vody nad hladinu a míří ku světlu. Symbol napovídá, že jde o vstoupení na duchovní cestu, jež vede k následnému probuzení - osvícení.

 Vyjádření života i energie poskytuje symbol slunce, které zastupuje vesmír.

Symbol v podobě trojúhelníku má širší vyjádření, ale pohled může vést k tomu, kam směřuje. Je-li směřován nahoru, představuje činnost a sílu. Směřuje-li směrem dolů, je označením pro tvoření a úsilí dojít k poznání...

 Význam mají i tzv. čáry a i ty podléhají rozdělení. Čáry zobrazené ve vertikální - svislé poloze, se rozdělují podle směru – na pravo a na levo. Znázorňují spojení mezi světy.

Čáry, které se vyznačují horizontálně – vodorovně, oddělují vrch a spodek mandaly s vysvětlením na rozdělení země a nebesa.

 Dalším symbolem je kolo, které připomíná kormidlo a je založeno na kruhové podstatě. Střed představuje dokonalost vesmíru a paprsky či rovné linie ze středu ven se překládají jako vznešená Osmidílná stezka buddhismu – Dharmachakra धर्मचक्र - dhammacakka v posvátném jazyce, předává výklad jako základní učení buddhismu.

Posvátné texty, které popisují vesmír, nadále předávají víru, že vznikem posvátných zvuků byly tzv. genetické vzorce nejen bytostí, ale i věcí, což v pohledu hlubšího významu lze vyložit tak, že smyslem mandaly je přenesení i chápaní jako modelu tvoření světa. Nelze pominout ani barvy v mandalách, proto jen v krátkosti okrajové znění jejich účelu při použití.

 Bílá barva je označením rozvážnosti a čistoty. Černá barva skrývá mystičnost se závojem tajemství, ale i poukazuje na prázdnotu či hloubku mysli. Žlutá barva je nositelem síly, duchovního probuzení a poslem světla. Oranžová barva předesílá životaschopnost i znázornění důležité energie. Červená barva představuje náklonnost a symbolizuje sílu. Zelená barva připomíná spojení s přírodou, klidem a harmonií. Fialová barva je označením duchovní cesty. Modrá barva poukazuje na uvědomění své mysli.

Mandaly se dotýkají nejen myšlení člověka, ale mají i velmi podstatný vliv, který se projeví ve výsledku v podobě emocí a tím pádem i na výsledném rozpoložení každého jedince. Výběr by měl probíhat na základě osobního záměru, který se bude co nejvíce podobat vnitřnímu pocitu, aby se dostavil kýžený výsledek.